Hlavní menu
Náhled fotogalerie
VZTAH MEZI VÝSLEDKY TESTOVÁNÍ IZOKINETICKÉ SÍLY A VÝŠKOU VERTIKÁLNÍHO SKOKU |
Michal Lehnert, Stanislav Gottfried Pro účely diagnostikování kondice vyspělých hráčů se používá především specifických testů. Důvodem je, že se považují za dostatečně citlivé pro posouzení změn kondice v důsledku realizovaného zatížení. Součástí testování však bývají i testy s nižší úrovní specifičnosti, mezi které se mj. řadí izokinetická dynamometrie. Výsledky studií zabývajících se korelací mezi izokinetickou silou dolních končetin funkčními testy u fotbalistů se různí (Cometti et al, 2001; Iossifidou, Baltzopoulos & Giakas, 2005; Kellis et al, 1999; Saliba & Hrysomallis, 2001, Wrigley, 2000; Ekblom, 2003; DeStaso, Kaminski a Perrin, 1997; Östenberg, Roos, Ekdahl a Roos, 1998; Özcakar et al., 2003; Tsiokanos, Kellis, Jamurtas, & Kellis, 2002). Většina autorů však dospěla k závěru, že korelace jsou střední až nízké. Na rozdíl od studií zaměřených na jednorázové stanovení vztahu mezi izokinetickou silou kolenních extenzorů a funkčními testy, schází dostatek studií sledujících tyto vztahy v různých tréninkových obdobích. Ukazuje se, že úroveň vztahů se mění a tím i možnosti interpretace výsledků testování (Malliou, Ispirlidis, Beneka, Taxildaris & Godolias, 2003). Cílem naší studie bylo stanovit u adolescentních fotbalistů vztah mezi izokinetickou silou extenzorů kolenního kloubu a výškou vertikálního skoku ve třech obdobích RTC.
Metoda Testováno bylo 16 adolescentních hráčů startujících v nejvyšší dorostenecké soutěži ČR (věk 16,7±0,7 let), (Tabulka 1). V průběhu sledovaného období bylo evidováno tréninkové zatížení hráčů v jednotlivých součástech tréninkového procesu.
Tabulka 1. Charakteristiky souboru (n=16)
Vysvětlivky: 1, 2, 3 – označení termínu měření; M– aritmetický průměr; Mdn – medián; Min – minimum; Max – maximum; SD – směrodatná odchylka Unilaterální síla koncentrické kontrakce extenzorů kolene byla měřena izokinetickým dynamometrem IsoMed 2000 (D. & R. Ferstl GmbH, Hemau, Germany). Pro měření byly použity úhlové rychlosti 60°•s-1, 180°•s-1 a 360°•s-1 a byla aktivována gravitační korekce. Výsledkem měření byla hodnota maximálního momentu síly (PT), čas potřebný pro dosažení PT (Tmax) a maximální výkon (Pmax). K měření výšky vertikálního skoku z místa jsme použili tenzometrickou plošinu Kistler Instrumente (Winterthur, Switzerland). Hráči provedli tři výskoky se švihem horních končetin (VSS) a tři bez švihu (horní končetiny ohnuty v loktech a přiloženy k hrudníku), (VSB). Měření probíhalo po skončení soutěžního období, na začátku letního přípravného období a po absolvování letního přípravného období (v průběhu soutěžního období). Hodnoty korelačních koeficientů byly hodnoceny následovně: 0–0,30 nízká; 0,31–0,69 střední; 0,70 – 1,00 vysoká (Morrow, Jackson, Disch, & Mood, 2005). Hranici věcné významnosti hodnot korelačního koeficientu jsme stanovili na základě literárních poznatků na 0,30. Výsledky Hodnoty korelací mezi charakteristikami izokinetické síly kolenních extenzorů a výškou obou variant vertikálních skoků byly nízké až střední (výjimečně vysoké). Počet a velikost korelací se však v jednotlivých tréninkových obdobích RTC lišily. Po ukončení soutěžního období byly korelace mezi izokinetickými proměnnými a výškou vertikálního skoku nízké až střední (VSS) a nízké až vysoké (VSB), (obr. 1). Vysoká korelace byla zjištěna pouze u DK mezi PT při rychlosti 180°•s-1 a VSB (r=0,76). Z celkového počtu 36 možných korelací byla v 23 případech zjištěna korelace větší než 0,30.
Obrázek 1. Hodnoty korelací mezi izokinetickými proměnnými a výškou vertikálních skoků po skončení soutěžního období Vysvětlivky: PT – maximální moment síly; Pmax – maximální výkon; Tmax – čas dosažení maximální síly; 60, 180, 360 – úhlová rychlost (°•s-1); DK – dominantní končetina; NK – nedominantní končetina; VSS – vertikální skok s pažemi; VSB – vertikální skok bez paží Po přechodném období byly korelace mezi isokinetickými proměnnými a výškou vertikálního skoku v případě VSS i VSB nízké až střední (obr. 2). Z 36 korelací byla v 11 případech zjištěna korelace větší než 0,30. Na začátku soutěžního období byly korelace mezi izokinetickými proměnnými a výškou vertikálního skoku nízké až střední (VSS) a nízké až vysoké (VSB). Vysoká korelace byla zjištěna pouze u DK mezi Tmax v rychlosti 60°•s-1 a VSB (r=0,70). Z 36 korelací byla v 25 případech zjištěna korelace větší než 0,30 (obr. 3). Obrázek 2. Hodnoty korelací mezi izokinetickými proměnnými a výškou vertikálních skoků po skončení přechodného období
Nejvyšší korelace s výškou skoku jsme zjistili po skončení soutěžního období v případě DK pro hodnoty PT a Pmax v rychlosti 180°•s-1. V této rychlosti bylo rovněž dosaženo nejvyššího počtu korelací vyšších jak 0,30. Výsledky studie ukazují, že vztahy se v průběhu RTC měnily. Nejvyšší frekvenci korelací vyšších jak 0,3 a rovněž nejvyšší hodnoty jsme zaznamenali po ukončení soutěžního a přípravného období, nejnižší po přechodném období RTC. Tento fakt si vysvětlujeme především snížením zastoupení specifických fotbalových cvičení v přechodném období. Inklaar (1994) poukazuje na nižší úroveň neuromuskulárního řízení pohybů během přechodného období v důsledku nespecifického tréninku, což je podle autora také příčinou většího počtu zranění během tohoto období. Zjištěné změny v průběhu sledovaných období jsou podobné výsledkům Malliou et al. (2003). Autoři se zaměřili na determinaci vztahů mezi izokinetickou silou kolenních extensorů (PT při rychlosti 60°•s-1 a 180°•s-1) a vertikálními skoky v rozdílných obdobích RTC u profesionálních hráčů fotbalu. Zjistili, že síla vztahů se v průběhu RTC měnila. Korelace po přípravném období byly střední až vysoké (r=0,43 až r=0,78), po závodním nízké až střední (r=0,39 až r=0,69) a po přechodném období zanedbatelné (r=0,14 až r=0,26). Z výsledků provedené studie vyplývá, že výběr motorických testů a především interpretace diagnostických údajů s následnou přesnou formulací diagnózy jsou obtížnými fázemi diagnostického procesu a musejí mj. zohledňovat specifika jednotlivých fází tréninkového procesu. Z hlediska interpretace výsledků sledovaných vztahů je nezbytné vzít v úvahu, že se jedná o odlišné typy pohybů. Vertikální skok je vícekloubovým pohybem s uzavřeným kinematickým řetězcem, extenze kolenního kloubu je jednokloubovým pohybem s otevřeným kinematickým řetězcem. Přesto, že čtyřhlavý sval stehenní se v odrazové fázi vertikálního skoku významně zapojuje (Rodacki, Fowler, & Bennett, 2002; Whiting & Rugg, 2006), jeho síla změřená při izokinetické extenzi kolenního kloubu poskytuje z hlediska odrazové výbušnosti hráče pouze dílčí informaci. Referenční seznam je k dispozici u hlavního autora.
|
Archív akcí
- ► 2012 (1)
- ► 2011 (2)
- ► 2010 (17)
- ► 2009 (2)